TABU a co to je?
- Poradna Pro holky
- 18. 4. 2022
- Minut čtení: 2
Tabu je nevhodné, nedotknutelné, vyloučené téma
V širším smyslu zákaz některých aktivit a návyků -
• Stravování (náboženské vegetariánství, ale i zákaz kanibalismu)
• Omezení sexuálních aktivit a vztahů
(sňatek, míšení ras, homosexualita, incest, pedofilie, nekrofilie,…)
• Omezení tělesných projevů a funkcí a úpravy těla (říhání, plynatost, obřízka, odhalování částí těla
• Užívání drog nebo také sprostých slov.
Některá tabu jsou zakázána zákonem, některá vedou jen ke ztrapnění či nezdvořilosti. Porušení tabu je obvykle ve společnosti považováno za nežádoucí a nepřípustné. V těchto kulturách je tabu (nebo tapu či kapu) často spojeno s náboženstvím. Také to, co v jedné společnosti je naprosté tabu, v jiné může být naprosto normálním chováním.
V dnešním slova smyslu se rozumí zákaz užívání některých slov zejména z oblasti lidské anatomie a fyziologie (tělesné orgány, výrazy spojené s vyměšováním a plozením aj.), jež jsou v dané společnosti chápána jako nevhodná, neslušná, vulgární (proto se např. místo č. do prdele říká do prkýnka, do Prčic! apod.). Také princip politické korektnosti, tedy snaha nepřipouštět např. v tisku slova, která by mohla být chápána jako dehonestující, např. negr, cikán aj.
Témat na veřejnosti „zakázaných“ je ovšem mnohem více. Nevíme, co si o nich máme myslet, nebo si o nich nechceme myslet nic a nechceme o nich ani mluvit. Zkrátka děláme, že se to neděje. Která to jsou?
Smrt
O smrti se stále mluví poměrně málo. Je to možná způsobené tím, že je to citlivé téma a každý na smrt máme trochu jiný názor. Víme, že lidé umírají, ale je pro nás těžké to přijmout, a ještě o tom mluvit. Možná se bojíme, abychom něco nepřivolali, abychom se nerouhali.
Možná i z toho důvodu je nás na světě prostě moc. Umíme vyléčit téměř všechny nemoci, ale jako bychom si nechtěli připustit, že smrt k životu zkrátka patří.
„Víme, že lidé umírají, ale je pro nás těžké to přijmout, a ještě o tom mluvit.“
Nemoci
Troufám si říct, že kdyby kolem nás na ulici prošla zcela nahá dívka, nikoho by to příliš nepohoršilo, možná by si jí nikdo ani nevšiml. Nahota je už dnes (u nás) něco tak normálního a obyčejného – vidíme ji v reklamách, ve filmech nebo v časopisech –, že to nikomu nepřijde divné. Když ale vidíme postižené, nemohoucí, lidi bez nohou nebo bez rukou, ženy bez vlasů, odvracíme pohled. Nechceme se na to dívat, je nám to nepříjemné a bylo by přece neslušné na takové lidi zírat. Jenže nemusíme dělat ani jedno. Stačí se chovat, jako by jejich hendikep neexistoval, tím jim pomůžeme nejvíc. Bohužel to mnoho z nás nedokáže.
Domácí násilí, zneužívání a znásilnění
Pro mnoho žen tyto zkušenosti představují doživotní trauma, stydí se za ně a nemluví o nich. Snad bude brzy lépe. V loňském roce ženy v Česku nahlásily nejvíc případů znásilnění za posledních deset let.
„Statistiky uvádějí, že v naší společnosti byla každá desátá žena znásilněna. Ale až nyní oběti získávají odvahu promluvit.“
Podle sociologa Stanislava Holubce tabu vytvářejí svět plný tajemna. Při představě, že by žádná neexistovala, není jisté, zda by vůbec existovala morálka. „Nekončící svoboda může přinášet prázdnost životů a deprese. Naopak člověk žijící ve společnosti plné tabu se snadno stával neurotikem, jak dobře odhalil Sigmund Freud. Jak to ale udělat, aby svět nebyl plný prázdnoty a depresí a zároveň se nevracel k potlačování a neurózám, je jedna z velkých otázek 21. století.”
Zdroje:
Sunny
Comments